Frederik vydechl úlevou. Cestoval po této prokleté cestě už tři dny, aniž by zahlédl jedinou ves či samotu. Jeho plášť byl zaprášený, jeho poník byl vyčerpán a byl znaven temným lesem Sylvánie, kde se zdálo, že klikatá cesta nikam nevede. Ale konečně viděl vesnici.
Když krvavě rudé slunce zapadalo za obzor, Frederick dorazil k bráně. Visela na rezavých pantech a skřípala, jako by nebyl otevírána věky. Domy malého městečka byly zničeny a mnohé neměly střechu. Okna byla rozbitá a nezdravý puch ztěžka spočíval na celé oblasti.
Vesničané otevřeli svá okna, aby se podívali, kdo to přijel. Byli shrbení a šerední, hyzdění vředy a skvrnami a nezamaskovatelnými známkami mutací. Jeden z nich na něj zíral jedním okem, zvedaje svou znetvořenou ruku, což Frederick pokládal za pozdrav. Donutil se k úsměvu a zamával také.
Frederick viděl takové lidské trosky již dříve a znal důvod. Nebylo to neobvyklé v osamělých vesnicích, kde spolu příbuzní navzájem uzavírali sňatky, a výsledky byly často odporné. Ale Frederick zde nebyl jako soudce, byl tu, aby prodal své zboží a vrátil se do Stirlandu. Jiní obchodníci se mohli bát obchodovat v Sylvanii, ale Frederick Hansen nebyl zbabělec. Málo se staral o příběhy vystrašených bab a mumlání kněžích. Tuhá zima způsobila v říši hladomor a nyní jeho zrno jistě přinese dobrou cenu zde, kde žně byly obzvláště chudě, jestliže zprávy nelžou.
Když jel Frederick po městské ulici hledaje hostinec, všiml si něčeho u studny. Mladá dívka ležela na zemi, jakoby upadla. Byla v bílých šatech, jaké nosí mrtví, když jsou pohřbíváni. Muž ve špinavých hadrech se nad ní krčil a očividně se jí snažil pomoci, ale zakrýval tak její hlavu z dohledu. Náhle Frederick slyšel křupnutí, jako když se něco zlomí. Běžel dopředu, aby se podíval, jestli je dívka ošklivě poraněna. Doufal, že ne. Klečící muž k němu otočil svou hlavu a dvě svítící oči na něj zíraly ze strohé tváře. Studená, černá krev odkapávala z mužových úst. V jeho ruce spatřil hlavu mladé dívky. Frederikovi se chtělo zvracet.
'Ghoulové', pomyslel si Frederick. Samozřejmě slyšel příběhy o pojídačích mrtvých v Sylvanii, ale nikdy nepředpokládal, že potká jednoho z těchto hrůzných kanibalů. Bytost se postavila na nohy a udělala krok k Frederickovi. Její rozdělené rty odhalily řadu zubů, které vypadaly ostře zabroušeny.
Bojujíc se zvedajícím se žaludkem, obchodník z pod pláště vytáhl skrytý krátký meč. Dlouhé roky na silnici ho naučily být připraven na téměř vše. Rychlý úder odsekl ruku přicházejícího ghoula v zápěstí, když se snažil zasáhnout jeho obličej. Frederick uskočil, když se vřískající ghoul zhroutil drže se za pahýl. Obchodník se nervózně rozhlédl kolem sebe. K jeho hrůze vesničané začali vycházet ze svých domů a přicházeli k němu. Skupina ohnutých, ošklivých mužů, žen a znetvořených dětí ho brzo obklopila.
Se zvyšující se panikou Frederick hledal cestu k útěku. Nenašel žádnou. Jeho poník ržál hrůzou a prchal, jen aby byl chycen vyjícím davem ghoulů. Když sekající pařáty a zuby roztrhávaly něšťastné zvíře, sedlové brašny se otevřely. Zatímco ghoulové hodovali na mase, drahocenné obilí bylo zašlapáno do bahnité země. Pak, pomalu, se kruh začal kolem Fredericka uzavírat. Zamával kolem sebe divoce mečem, snažíc se udržet bytosti od těla. Otočil se a viděl, že se mladý chlapec plíží za ním, a vtom ho chytil za nohu z horečnou silou. Ucítil malé, ostré zuby zakousnuté do svého stehna a udeřil mečem dolů do hochovy hlavy, až se mozek rozstříkl všude kolem. Frederick, bojující s rovnováhou, spadl na zem.
V okamžiku byly páchnoucí bytosti všude kolem něj a jeho divoce sekající meč mu byl vytržen z ruky. Poslední věc, kterou Frederick viděl před milosrdnou temnotou, která na něj dopadla, byla gnoulí žena, nahá pokryta špínou, jak líže jeho rozbyté rty a sklání se nad jeho hrudí, aby ukousla velký flák teplého masa.
|
